Závěrem
Z počátku bláznivě vyhlížející nápad, který se mi usadil v hlavě, začal nabírat reálnější kontury, když jsem toto velké sousto rozfázovala a rozdělila na etapy. Proč neříct jednoduše - když se chce, tak to jde:-).
Něco statistiky: Ušla jsem přes 200km.Prošla jsem krajem Plzeňským, Středočeským, Jihočeským a krajem Vysočina. Vyšla jsem v okrese Plzeň-město a přes okres Rokycany, Příbram, Písek a Tábor jsem došla do okresu Pelhřimov. Přešla jsem přes hory, doly i řeky.
Něco od srdce: U nás je opravdu, ale opravdu tak krásně...Svým deníkem a fotkami jsem se pokusila cosi popsat, ale většina věci zůstala nesdělených a nesdělitelných.
Poděkování: Svým deníkem a svým putováním, i když novozélandským, mě inspirovala Janina Sara. Byla zároveň čtenářkou mých prvních dvou etap, teprve pak jsem se odvážila poslalat to i Vám, ostatním. Děkuji všem, kteří mé putování sledovali a povzbuzovali mě a rodině děkuji za toleranci a podporu.
Děkuji komusi, kdo nade mnou bděl. Poutíci jsou prostě pod ochranou. Možná je to tím, že když jste sami uprostřed přírody, začnou najednou fungovat instinkty, které civilizace potlačuje - jako šestý smysl, intuice, apod. Svým způsobem mě mé putování opět svedlo dohromady s mýma zlatýma holkama z koleje. A jak to u starých přátelství bývá, vůbec nezáleží na tom, jak dlouho jste se neviděly(i), jsme pořád stejné.
Zvláštní poděkování zaslouží i České dráhy. Občas něco drhlo, ale nakonec jsem vždycky dojela, kam jsem potřebovala. A objevila jsem knihovny na nádražích!! Vezmi si, přečti si, vrať jinde nebo přines nějakou svoji. A ono to funguje, viděla jsem, že to lidé používají. Takže parafrázuji Jarka Nohavicu - dokud se zpívá a dokud se čte a dokud se putuje
, ještě se neumřelo..
Přeju Vám hodně štěstí na Vašich cestách!