Moje putování

Je čtvrtek 14. července, za okny podzimní studený vytrvalý déšť, a tak si uvařím velký hrnek čaje a zaznamenám své včerejší putování. V plánu jsem měla dobýt Orlík z místa mého předchozího cíle, tedy z Březnice. Objevila jsem díky tomu dosud netušené možnosti dopravního spojení. I tak je to poslední etapa, která se dá zvládnout z domova...

Ráno jsem se tedy přesunula autem na vlak do Rokycan.V 7,30 jsem už seděla ve vlaku na Prahu, s navazujícím přestupem v Berouně. Do Březnice jsem se dostala v půl 10. Tentokrát už zkušeně mířím přímo k zámku, kde by měl být výchozí bod mé dnešní cesty. Je to tak, chytám se červené..ale nepůjdu po ní celou cestu na Orlík, jde to pro mě neznámou krajinou, nechci minout Mirovice a Lety. Značka mě vede krásným zámeckým parkem a hned za hradbami kamenictví - takže malá varianta Stonehenge a pomník K.H.Máchovi. Nutno podotknout, že se jedná o pohřební kamenictví, tak radši honem dál..

Těsně za Březnicí přecházím koleje, po kterých se budu k večeru vracet vlakem z Mirovic, poblíž civilizace ještě i neekologická panoramata, ale to brzy končí, a po opravdu krásné turistické pěšině přes osadu Bor (časté jméno..bory šumí,jojo..) a Dobrou Vodu putuju směrem k Mirovicím. Vůbec si myslím, že to naše turistické značení je světový unikát a málokde na světě se můžete takhle volně pohybovat krajinou.Smekám před Klubem turistů..dočítám se, že historie turistických značených tras u nás začíná kolem roku 1889...A tak se tak kochám, dojímám a vůbec jsem nemožně sentimentální...no a co,no..

Přicházím na Vlčavu - po dřevěném můstku a po překročení malinkého bludného kamene - ze silnice chybí šipka. Fotím si most, fotím si rozcestník a najednou z lesa přijíždí stará Felicie a bezzubý stařík stočí okénko, směje se od ucha k uchu (taky se vám zdá, že si jsou bez těch zubů hodně podobní  - jako mimina?). Já vám, paní,  nevím, jak jsem se sem dostal..no, to já taky nevím, jen zděšeně pozoruju, jak pán neochvějně míří autem na můstek a čekám, že se za ním budou prkna lámat, jako v akčních filmech. Můstek zasténá, ale vydrží, a já jsme to nestačila zdokumentovat.

Po cestě míjím 3 krásné velké statky, udržované, patrně dříve patřily k zámku. Zvlášť majitel jednoho statku asi jídá vtipnou kaši, povšimněte si vtipných ukazatelů, televize pro pocestné zabudovaná v hradbě a pánské a dámské toalety:-). Na cestě stádo koz, všude moje oblíbené třešně ptačky, tentokrát i třešně normální - chrupky. A jako bonus hrachové pole, takže plním kapsy a už vidím střechy Mirovic..Těsně před Mirovicemi ještě starý židovský hřbitov.

Mirovice..Od té doby, co zrušili autobus z Plzně do Brna přes Brdy (pár let po revoluci), jsem tu nebyla. Autem se náměstí neprojíždí, zato autobus tady měl zastávku. Je tu proslulá mirovická cukrárna. Z Mirovic jsem chtěla přejet do Letů autobusem, jsou to 4km po silnici a navíc neblaze proslulá křižovatka v Letech - s rychlostní silnicí Praha - Písek. Nerada po ní jezdím i autem, teď je ale cesta přes Orlík uzavřená, tak jezdíme přes Zvíkovské Podhradí.

Autobus jsem ale o 10 minut zmeškala, tak si dopřeju pauzičku a relax v předzahrádce cukrárny. Čekají mě navíc 4km, a hlavně skoro hodina chůze. Tady odtud z Mirovic pojedu večer zpátky, začínám ale pochybovat, zda dnes Orlíku vůbec dosáhnu..no, uvidíme..Ve 14 hodin jsem v Letech. Křižovatku jsem přeběhla, ale strach mnohem větší než sama hluboko v brdských lesích..

Už mě zase začíná tlačit čas. Na Orlík je to cca 6km plus 6km zpátky, nejpozději v 18h musím být v Letech zpátky. V 18,30 mi jede autobus do Mirovic, v 19,30 poslední vlak přes Zdice do Rokycan.

Mám tedy 4 hodiny na to, abych došla na Orlík a zpět. V 16 hodin se musím otočit, ať budu, kde budu..takže makám..

Kousek jdu po naučné stezce památníku v Letech, všude je cítit proslulý prasečák, po asi 3 km opouštím silnici, kousek po žluté a chytám červenou značku, kterou jsem opustila v Dobré Vodě. Cesta je poměrně náročná, popravdě tu moc turistů letos ještě asi neprošlo, stezka prošlapaná ve vysoké trávě, nepřístupný les, lovím značky, jak se dá, horko, už mi zase dochází zásoby vody, a to jsem dnes měla 2litry, v Březnici jsem dočepovala.Je prostě vedro, naštěstí mám jablka, hrozno a ptačky v přírodě:-). Je 15,55 když se zastavím u cedule Orlík a u orlické kaple. Kousek pod kaplí přijdu na rozcestí se  silnicí, kterou jsem před 4km opustila. Po silnici je chůze rychlejší, teď už nemusím šetřit nohy, dám si tedy ještě 15 minut na to, abych došla k zámku, pak to prostě musím nějak doběhnout.

Přicházím k zámku, proti mě skupinka starších lidí, jen si tak pomyslím..musím někoho poprosit, aby mě vyfotil..Jeden z pánů ke mně popojde..nechtěla byste,paní vyfotit? Dřív než jsem o to požádala...:-). Tak jo, jsem tady, cíl splněn, jupííííí.....5 minut na lavičce a rychlý návrat.

Tak a teď fofrem zpět, naštěstí začíná drobně pršet, příjemně to ochlazuje, nastavuju tváře, v 17,45 jsem před hospodou v Letech. Momentálně neprší, tak si utřu lavici a dám si pivko venku. Docela bych i něco snědla. Kromě dvou toustů ráno k snídani a sachra v Mirovicích jen ovoce. Naštěstí mě napadne pohovořit s hostinským a vyptat se na autobus v 18,30 do Mirovic. Jó, paní, ten jezdí, ale jede mnohem dřív, já ho vidívám chvíli po 18.hodině. Ouu...takže do sebe kopnu pivo, pitný režim doplněn, chladím si o ledovou sklenici i čelo a tváře, i když už je dávno pod mrakem a znovu začíná poprchávat. A honem na zastávku. Skutečně, 18,10 je tu bus jako na koni. Jedete trochu dřív, že jo, ptám se...nojo, jen o chvilku, lidi moc nejezdí, tak nikde nečekám...Fajn, sedím, jedu, venku začíná solidně pršet, jsem šťastá, že v tomhle počasí nemusím znovu přes křižovatku a po krajnici...Ale když si představím, že jsem mohla bus jednoduše zmeškat...mohla bych si akorát tak zazpívat...ujel mi vlak...lalálalála..

Před půl sedmou jsem znovu na teď už opuštěném mirovickém náměstí, Zapadnu do jediné otevřené hospody. Bohužel ale nevaří, nabízí mi jen nějaký smažený polotovar. Do toho se mi opravdu nechce. Jediný štamgast mi nabízí, že manželka dělá čínu, že mě zve:-), tak s úsměvem odcházím, vyptám se ještě na cestu na vlakové nádraží. Zastavím se aspoň ve vietnamském krámku pro Margotku a vydávám se už v pořádném dešti na nádraží. Vyfotím si ještě Skalici, kterou jsem překračovala na Vlčavě po tom dřevěném mostku.

Nádraží v Mirovicích by mohlo sloužit k natáčení hororů, naprosto opuštěná budova, čekárna sice otevřená, ale bez obsluhy, ani jízdenky se tu neprodávají, do toho prší, je šero, ponuro...Když se před půl 8. ozve z amplionu hlas, že vlak bude mít 10 minut zpoždění, nadskočím leknutím půl metru. Bůhví, odkud to ovládají.

Nakonec sedím šťastně ve vlaku. Na přestup ve Zdicích mám 15minut, už teď jsme 10 minut opožděni. Pochybuju, že by na nás rychlík na Plzeň čekal, a tak vlak postrkuju, co se dá. Zároveň si přeju alespoň nějaké zpoždění pro pražák - plzeňák. Zpozdit vlak není úplně tak čistá myšlenka, a tato přání jsou plněna se zvláštní škodolibostí..Takže osobáček, ve kterém jedu skoro sama, zpoždění s přehledem dožene, zato vlak od Prahy má 25minut zpoždění, k tomu si připočtěte těch 15 minut, které jsem tam čekat měla, a je z toho 3/4 hodiny, teď už prakticky ve tmě, na perónu. Protože ve Zdicích je čekárna v provozu jen do 18hodin. Ale i to je součást cesty a já jsem spokojená, a vděčná za všechno, co jsem dnes prožila.

Když pak nastoupím do rychlíku, sednu si do otevřeného vagonu s počítačovým stolem, sedí u něj mladík a něco tvoří na pc. Ptám se ho, kde se tak zdrželi.  Já vám ani nevím..z Prahy jsme vyjeli normálně, málem mi to ujelo, a pak se to najednou seklo a všude jsme postávali. ..No, ale já vím své..... Prostě super výlet, super zážitek, krásný kus naší české kotliny..