7. etapa: Tábor - Chýnov (23km)
Ráno jsem se v Jistebnici probudila do slunného dne. Předpoveď počasí je krásná - ovšem na ležení u vody. Teploty přes 30 nejsou pro túru ideální. Váhám, jestli si jen neprohlédnu Tábor a nepojedu domů..no, uvidíme.
Připravila jsem si snídani ven a v 8 hodin už jsem stála na náměstí, odkud mi jede autobus do Tábora. Náměstí živé, otevřená pekárna, mini trh s ovocem a zeleninou, krásné městečko.
V Táboře se poprvé v životě podívám na náměstí. Pěší zóna, už po ránu se otvírají venkovní kavárny. V infocentru si ověřím začátek mé trasy. Zatím je snesitelně, chladna zrána už jsou holt tady, a tak si říkám, že zkusím alespoň první část trasy - podél Lužnice do Sezimova Ústí. Opakuji se, ale pěší trasa vede úplně jinudy než silnice...tož jdeme objevit něco nového...naprosto luxusní cyklostezkou jdu skoro 4km podél Lužnice do Ústí...cyklisti, bruslaři, chodci...prostě, když se chce, tak to jde
Poté procházím poměrně dlouho Sezimovo Ústím, teplota zatím snesitelná, a tak si říkám, že aspoň nakouknu do přírody. Cesta lesem mě však úplně pohltí, je tu příjemný chládek, pochoduju a za chvíli už není cesty zpátky, do Chýnova dnes dojít musím. Pokud stihnu vlak v 16:17, jedu domů do Mokrouš, pokud to nestihnu, jedu domů do Pelhřimova. Jelikož je ale čtvrtek a v sobotu odjíždím se sestrou na hory, radši bych se jela v klidu sbalit už dnes..
Mířím na Kavecko, po modré značce..Uchvátí mě Luční rybník, kde poobědvám svoje ovoce z Jistebnice. Na hrázi rybníka je mykologická rezervace, vyfotím si alespoň vzáceného jedovatého hřiba. Ostatní houby nejsou popsané a jsou v různé fázi rozkladu:-).
Teplota stoupá, jsem opravu ráda, že jdu pořád lesem. Dnes mi nevadí ani velké louže na cestách, čistá dešťová voda, každou chvíli si v nějaké louži namočím vlasy, příjemně to pak chvíli chladí..Když narazím na značku, kde už je psaný Chýnov, vidím, že mi zbývá ještě pěkný kus cesty. Vodu ještě mám, ovoce taky...jdu a jdu a jdu..
Nejhorší část mé cesty mě čeká zhruba kolem 15. hodiny, kdy opustím les a závěrečné 3 km do Chýnova jdu po asfaltce mezi poli. To už je neskutečný pařák, chroupu jablka podél cesty. Jsem zhmotnělá Žízeň. Přicházím k vodojemu...a napadají mě verše Francoise Villona - "já u pramene jsem a žízní hynu"..Nebudu to napínat, dala jsem to a v 16:10 jsem na nádraží, poté, co jsem stihla opravdu bleskové pivko..Chýnov dobyt!
